K narozeninám, Novému roku nebo jiným významným událostem si často přejeme "všechno nejlepší". Možná nás ale život ve svém průběhu přesvědčil, že nám vždy stejně přináší přesně to, co potřebujeme. Může pak takové přání všeho nejlepšího pro nás mít ještě nějaký význam?

V dnešní době často potkáváme lidi, kteří se snaží naplnit své vnitřní prázdno prostřednictvím materiálních věcí. Tento jev má své kořeny hluboko v dětství, kdy neuspokojení základních potřeb mohlo v dospělosti vést k nenasytné touze po stále větším materiálním zajištění. Zdá se, že lidí s bolavým vnitřním dítětem je víc než dost.

Ráda bych se podělila o jednu ze svých osobních zkušeností, která mi ukázala, že mimo rozumový přístup k životu existuje ještě jiný prostor, který je nám na dosah.